Vánoční láska

25. prosince 2006 v 20:05 | Misako
Normální město, normální gymnázium, kam do normální kvarty B chodili normální žáci. Jednou z nich byla i Žaneta, které všichni neřekli jinak než Žany. Žany byla normální hnědooká brunetka. Avšak její život nebyl úplně normální. Žila se svou stále pracující a opilou matkou v zapadlé vesnici 7km od školy a svého otce nikdy neviděla. Měla jen jednu kamarádku a to Simonu. To z toho důvodu, že byla hodně nesmělá, stydlivá a citlivá. Moc se neprojevovala, ale byla chytrá aniž by se musela moc učit. Nebyla vyloženě sportovní typ, ale zase ne úplné dřevo. Jejím koníčkem byla příroda a hlavně zvířata. Doma měla 2 psy Karu a Naru, které měla moc ráda.
Byl jeden prosincový den a Žany běžela na autobus, protože měla zpoždění. V rychlosti se loučila se Simonou a vyndavala si cestovní kartu. Ta jí spadla do sněhu tak jí Žany musela rychle vyndat aby se nepromočila. Do autobusu vběhla na poslední chvíli. Autobusák se podivil, že jde tak pozdě. Žany se posadila a cestou pozorovala zasněženou krajinu. Doma se na ní vrhly Karu a Naru. Hodila si tašku do chodby, vzala vodítka a šla s nima na procházku. Když přišla domů napsala si úkoly, přečetla si to co potřebovala a utíkala na auobus do města. S sebou měla batůžek a pěněženku, šla totiž koupit nějaké dárky k Vánocům. Koupila dárek mámě a Simoně. Byl už večer a tak koupila balicí papír a stuhy a běžela na autobus. Doma dárky uložila do skříňky a udělala sobě i psům večeři. Šla spát kolem 11. Její máma přišla asi v půl dvanácté opilá do němoty.
V pátek 22. prosince se šla rovnou ze školy projít se se Simonou po městě. Potkaly Simonina bratra Lukáše, který byl do Žany tajně zamilovaný. Ona ho měla za velmi dobrého kamaráda a o jeho citech neměla ani tušení.
V sobotu šla na domluvenou diskotéku. Moc se jí tam nechtělo, ale Simona a Lukáš jí přemluvili. Když došla do parku, kde se měli sejít, byl tam jenom Lukáš a řekl jí, že Simoně není nějak dobře. Žany si povzdechla. ,,Co se děje? Nechce se ti tam?" ,,Abych pravdu řekla, vůbec." ,,Tak tam nemusíme jít. Můžem se třeba jenom projít po parku." a mile se na ní usmál. Žany se trochu začervenala, protože na ní kluci normálně milí nejsou. ,,Tak jo" přikývla. Procházeli se po parku a povídali si. Lukáš z ní byl úplně hotový a Žany byla trochu nervózní. Sama v klučičí společnosti ještě nebyla. Lukáš je sice její kamarád, ale jindy s nimi byla i Simona. A ještě jedna věc ji trápila… Cítila se hrozně podivně. Měla motýlky v břiše a to pro ní byl úplně neznámý pocit. Lukáš si všiml, že se trochu červená. ,,Nemáš horečku? Jsem nějaká červená." nahnul se k ní a položil jí ruku na čelo. ,,Nemáš teplotu, to jsem rád." Žany se znovu začervenala. Lukáš sebral všechnu odvahu, objal jí a jemně jí políbil. Žany byla zaskočená a rudá jako rak. Jemně do něj strčila a Lukáš se rychle vzpamatoval. ,,Pro..promiň, já jsem nechtěl." ,,Jen jsem se lekla."řekla ještě červená. Zároveň se na sebe otočili a Lukáš jí znovu políbil. Žany si byla jistá, že je to nejšťastnější okamžik v jejím životě.
Domluvili si schůzku na neděli a rozešli se. V neděli se znovu procházeli po parku. Žany i Lukáš byli opravdu šťastní. Večer když byla Žany po koupeli, podívala se do diáře a hrozně se vyděsila. V rychlosti se oblékla se a utíkala k Lukášovi a Simoně. Věděla, že celá rodina kromě Lukáše bude pryč. Doufala, že je Lukáš doma. Zvonila, bouchala, ale nikdo neotvíral. Sedla si na dveře a vytáhla z bundy papír a propisku. Napsala dopis a seděla na schodech, čekajíc na něj. Před půlnocí se Lukáš vrátil domů. Jejich dům byl odstrčený od všech ostatních a nebylo vidět na vchodové dveře. Když přišel ke dveřím uviděl něco co ho nepředstavitelně vystrašilo. Žany ležela na schodech. Rychle k ní přiběhla, ale nereagovala, byla úplně ledová a na tváři měla nepatrný úsměv. Jak s tak Lukáš klepal vypadl jí z ruky dopis. Lukáš zjistil, že je Žany mrtvá. Všiml si dopisu, otevřel ho a četl:
Drahý Lukáši,
jsem ráda, že tento dopis čteš, že ho nečtě nikdo jiný. Hrozně moc Tě miluji, s Tebou jsem byla nejšťastnější dívkou na světě. Jsem smutná z toho, že mi osud zakázal Ti to říci. Je mi líto, že Ti kazím Vánoce, ale já si to nevybrala. Tvá láska a Tvé city mě učinily v mých posledních chvílích šťastnou. Můj život ukončila nemoc mozku při které najednou mozek přestane pracovat a člověk zemře. Moje chvíle již nastala. O této nemoci jsem věděla jen já a moje doktorka. Neřekla jsem to nikomu a jí jsem požádala o to samé. Musím již končit, moje chvíle nastává. Cítím to… Miluji T

Ě nestihla dopsat…
KONEC
Obrázek “http://i61.photobucket.com/albums/h50/Mikey_Way_Lover_2006/Anime%20Couples/Couple20.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama