Přítel nebo nepřítel? - konec

25. prosince 2006 v 17:28 | Misako
Akiko začala plakat a ztratila všechnu naději. Přišel k ní Moren aby jí zasadil poslední ránu, ale když se na něj Akiko otočila těma svýma uplakanýma a nešťastnýma očima,probudila se v něm lidskost. ,,A-ki-ko.." řekl Moren a Kayuga se zděšením pozorovala co se bude dít dál. ,,Morene…" řekla smutě Akiko. Moren padl na kolena a upustil černý meč. Proměnil se zpět v rytíře. ,,Akiko" a když se rozhlédl, vyděšeně dodal: ,,Co se proboha stalo?" Akiko mu padla kolem krku a plakala. ,,Akiko co se děje?" ,,Sei, Janen, Hasave, Mamoru, Daska… Všichni jsou mrtví!" ,,Co? Jak se to stalo?" Akiko si usušila slzy a začala mu vysvětlovat co se stalo: ,,Kayuga tě zhypnotizovala a ty jsi se přidal na její stranu. Druhý den jsme zaútočili na její palác, ale ty a Kayuga jste zabili Janena, Hasaveho, Mamora a Dasku. Sei a já jsme byli spojení a přežili jsme. Ale potom mě spoutaly támhlety šlahouny a Sei se postavil do rány, kterou jsi mě chtěl zabít." ,,Já jsem ho zabil a všechny ostatní taky?" ,,Nebyl jsi to ty! To Kayuga tě ovládala!" Akiko po tvářích znovu začaly téct slzy. Nikdo si nevšiml, že Kayuga zmizela. ,,Ale je má chyba co se stalo! Neměl jsem být takový slaboch." vyčítal si Moren. Akiko to jen víc ubližovalo. ,,To není pravda! Každý někdy udělá chybu nebo se mu něco nepovede!" ,,Ale má chyba všechny stála život!" ,,Nemluv jako, že nejsi člověk! Nemohl jsi vědět co se stane. Kdybych nebyla tak slabá mohli všichni žít! Vždyť Sei zemřel jen aby mě zachránil!" plakala Akiko. Slzy jí padaly na špinavé oblečení. ,,To neříkej Akiko." ,,A proč ne? Když ty můžeš říkat, že to byla tvoje chyba. Stejná chyba je to v tom případě i má, protože jsem neschopná!" ,,No tak přerušte ten dýchánek. Už mě to začíná nudit." ozvala se Kayuga. Když na ni Akiko pohlédla, zděsila se. Kayuga měla lepší výzbroj. ,,Kayugo!" křikl na ní Moren. ,,Copak, copak? Nelíbí se ti, že jsi byl v mé moci a že jsi zabil své přítelíčky?" smála se Kayuga. ,,Ty jedna…" ,,Morene." chytla ho Akiko za ruku. ,,Holčičko máš to špatný. Jelikož Moren byl v mé moci teď se s tebou nemůže spojit. Kdyby ano, tak až se budete chtít rozpojit zemřeš!" ,,Cože!?" vyjekl Moren. ,,Ano ano, věř mi. Nebo to snad chceš zkusit? Ne, že ne. Chudáci ty lidi, kteří se utopí pod mou silou. Akiko, pořádně si zapamatuj svou sestřičku a matku. Už je nikdy neuvidíš." Akiko bylo líto a v hlavě se jí honily myšlenky a vzpomínky…
O hlavu a půl menší holku s dlouhými rezavými vlasy a modrýma očima houpala na houpačce a společně se smály. *** Povídala si s černovlasou a červenookou ženou.
,,Akako, mami…" vypustila ze sebe Akiko. ,,Ano. Pokud nic neuděláš zemřou a ty taky a pokud se spojíš s Morenem a zabiješ mě, přežijí, ale ty zemřeš. Vyber si." ,,Akiko" otočil se na ní Moren. ,,Morene…" ,,Ano?" ,,Spojíme se." ,,Co?! To nemůžeš Akiko!" ,,Musím." řekla smutně s jemným úsměvem a podívala se na Morena. Oči měla plné slz a naděje. ,,Ne to nejde! Nemůžeš umřít!" ,,Musím. Musím to udělat. Kvůli všem. Seiovi, Daskovi, Mamorovi, Janenovi, Hasavemu… Akako, mamince a kvůli všem lidem na světě! Nevymluvíš mi to. I kdyby ses snažil sebevíc, hlas mého srdce nepřehlušíš!" Akiko se zvedla ze země a přistoupila k Morenovi. Chytla ho za ruce a své prsty propletla těmi jeho. Jejich sevření začalo zářit a pomalu měl nastat okamžik spojení. Akiko neměla v očích nic jiného než smutek a slzy. Moren nebyl také nejšťastnější. Když měl okamžik spojení nastat, nahnula se Akiko k Morenovi a políbila ho. V tu chvíli přestalo zářit jejich sevření, ale Akiko začala zářit sama. Proměnila se v andělskou bojovnici. Vypadala normálně jen na zádech měla pár andělských křídel a na sobě bílé andělské šaty. V rukou třímala stříbrný meč. ,,Akiko." ,,Teď zaplatíš za to cos udělala mím přátelům, Kayugo!" řekla ješte rozklepaným hlasem Akiko a se slzama na krajíčku. ,,Co? Jak?" divila se Kayuga. Akiko se rozmáchla mečem a Kayugou udělala krátký proces. Unavená, už v normální podobě padala k zemi. Moren jí chytl a zjistil, že je úplně studená. Křídla Akiko se rozpadla a rozlétla po ruinách paláce. Moren Akiko políbil. Akiko pomaličku otevřela oči a na tváři se jí vykouzlil sladký úsměv hned, jak spatřila Morena. Moren jí postavil na zem a objal jí. Chtěli odejít, ale zastavil je Seiův hlas. ,,Seii?" otočila se Akiko. Za nimi opravdu stál Sei. Akiko se k němu šťastně rozeběhla a pamatujíc si co jí řekl ho políbila na tvář a zašeptala mu: ,,Byla to pravda?" ,,Ano." ,,Promiň, ale já…" ,,Já vím." uklidnil jí. V tu chvíli přišli i ostatní a všichni byli šťastní jak to dopadlo a Akiko s Morenem si vyznali své pravé city.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama