Dvojčata

25. prosince 2006 v 17:23 | externistka
Je teplé jaro,pondělí a je 14.25. Za rohem se ozývá upřímný dívčí smích. Vycházejí dvojčata Koan a Hideki. Jsou to 14-ti letá dvojčata s původem v japonsku a chodí spolu do tercie B na gymnáziu. Koan má drobnou štíhlou postavu a její delší tmavé husté vlasy sí lemují jemný obličej s jiskřivýma hnědýma očima. Hideki je o půl hlav vyšší než Koan a má svalnatou postavu a krátké tmavé vlasy doplňují jeho obličej s rozhodnýma hnědýma očima. ,,Dneska jsi mě dostal, Hideki!"říká Koan. ,,Čím?" ,,Tím jak jsi panu profesorovi řekl,že se nebudeš namáhat s něčim co nemá cenu."odpovídá mu už zklidněná Koan. Docházejí k poslednímu domu v ulici. Tento malý domek obývají staří manželé Novákovi. Koan jim někdy pomáhá:dojde na nákup apd. Ze dveří zrovna vychází paní Nováková a tak jí Koan a Hideki zdraví. Projdou mezi několika vzrostlími stromy,které oddělují jejich domov od zbytku města. U vrátek na ně štěkají salašnický pes Bony a yorkšírský teriér Simi. Když Hideki otevřel vrátka,vrhá se Simi Koan do náruče. Hideki plácá Bonyho po hlavě a jde dovnitř. Koan ho hned následuje. Odemknou dveře a vchází dovnitř. Přezouvají se do pantoflí a jdou do svého pokoje. Tašky si odládají do kouta vedle počítačového stolku a Koan jde otevřít dveře na terasu. Hideki už si ze skříně vytáhl kalhoty a tričko a zrovna se převléká. Koan si vyndavá ze své skříně šaty a také se převléká. Ukládají školní unifornu do skříně a vytahují z tašek sešity a učebnice na domácí úkoly. V 15.00 už jsou hotoví. Ukládají si učení do tašek a do batohů si připravují věci. Koan na gymnastiku a Hideki na fotbal. Koan zavírá dveře na terasu a berou si klíče. Z garáže si berou kola a odjíždějí. Za jízdy říká Hideki Koan:,,Dnes mi končí trénink o půl hodiny dřív,mám na tebe počkat?" ,,Tak jo!" V 15.20 jsou každý na místě. Koan před halou a Hideki před hřištěm. Jdou do šatny a převlékají se. Koan má bílý trikot a Hideki fotbalový dres. V 15.30 začíná oboum trénink. V 17.45 přijíždí Hideki před halu,kde má trénink Koan. Zamyká si kolo a jde dovnitř. Pozoruje jak trénují. V 18.00 končí trénink i Koan. Jde se převléknout a jedou společně domů. V 18.25 zamikají kola v garáži. Jdou domů a tam je už vítá maminka Manon a tatínek Keichi. Jdou si uklidit věci a jdou na večeři při které si vypráví co se stalo. Večer se Koan a Hideki společně učí a před usnutím si ještě povídají.
Druhého dne ráno jdou Hideki a Koan do školy. Cestou se stavují pro své dva spolužáky drzého Ondřeje a milého Lukáše. Do školy dorazí jako vždy s předstihem 15-ti minut. Koan si povídá se svými kamarádkami Lenkou,Bárou a Sandrou. Hideki zas se svými kamarády Ondrou,Lukášem a Martinem. Povídají si o všem možném. Najednou se začnou ozivat divné zvuky a všichni zpozorní. Koan klidně říká:,,To nic,jenom zase budou psát nový zasedací pořádek."a byla to pravda. Kluci se přesazovali a tím pádem přenášeli lavice. Už se z vedlejší lavice ozívá Honza - dělá zasedací pořádek. ,,Jakýže to máte příjmení Hideki?" ,,Konto." ,,Jasně a tvoje jméno se píše jakýma i?" ,,S měkkýma." ,,Díky." ,,Vždyť se můžeš podívat do starýho zasedací pořádku."řekla mu Koan. ,,To máš jedno." Zvoní a začíná vyučování. Během velké přestávky si Koan povídá o samotě s Martinou-holkou do které se Hideki zamiloval. Hideki dává Koan znamení a ona předstírá,že musí na záchod a ať na ní Martina počká. Mezitím co je Koan pryč jde k Martině Hideki a řekne jí ať je v 16.00 v parku. Martina nechápe o co mu jde,ale slibuje,že přijde. Když se Koan vrací ptá se jí Martina jestli Hidekimu něco není. Po škole jde zase Koan s Hidekim domů. Hideki je neobvykle skleslý a tak se ho Koan vyptává. ,,Ale já nevim co jí říct."říká smutně Hideki. Koan se šibalsky usměje a říká mu:,,Nic si z toho nedělej,prostě jí to řekni."a chytne ho za ruku,jak to vždycky dělají když chtějí toho druhého povzbudit. Doma si udělají úkoly a naučí se co potřebují. V 15.30 si Koan bere psy na procházku a Hideki jde na schůzku s Martinou. Koan mu ještě přeje hodně štěstí a rozcházejí se. Hideki dochází na smluvené místo o tři minuty dříve a tak čeká. Po chviličce přichází Martina a ptá se Hidekiho co jí chce. Hideki to nemůže ze sebe dostat,ale vzpomene si na Koan a tak to ze sebe vymáčkne. ,,Já se tě chci zeptat jestli bys se mnou nechodila."a je rudej až za ušima. Martina je chvíli zaražená,ale pak opovrživě řekne:,,Nebudu přece chodit s japoncem!"a naštvaně odchází. Hideki je velmi smutný(co byste taky čekali) a jde domů jako zpráskaný pes. Doma si sedá na postel. V 16.40 přichází domů Koan. Když vejde do pokoje a vidí smutného Hidekiho je jí hned jasné,že ho Martina odmítla. Sedá si k němu na postel a ptá se ho co se stalo. ,,Hádej."řekl Hideki. ,,Já vím,ale to tě tak vzalo jen to,že tě odmítla? Nelži mi,znám tě moc dobře."říká Koan. Hideki se na ni dívá zvláštním pohledem. ,,Řekla,že přece nebude chodit s japoncem." ,,Promiň,že tady nemůžu zůstat mám trénink a tak se vrátím pozdě. V ledničce máš jídlo tak si ho ohřej."řekla a zvédá se pro věci. Ve dveřích se ještě na Hidekiho s povzdechem obrací. V 17.15 začíná Koan trénink a jí se v hlavě honí různé myšlenky, vzpomíná si na to jak jim rodiče oznámili,že v úterý rovnou z práce jedou oba na dvoutýdenní služební cestu. Hideki mezitím sedí na posteli a kouká na zahradu. V 19.30 už je tma a Koan jede na kole domů z tréninku. Když přichází do pokoje Hideki sedí stále stejně jako když odcházela. ,,Večeřel jsi?" Hideki neodpovídá a Koan je jasné,že ne. Odchází do kuchyně a v mikrovlnce ohřívá jídlo. Na stůl připraví večeři a jde pro Hidekiho. Musí ho hodně přemlouvat,ale Hideki nakonec jde. Po večeři Hideki beze slova jde umýt nádobí a tak ho Koan jde utírat a uklízet. Potom se jde Koan osprchovat a převléknout do pyžama. Hideki jde až po ní. Koan si u postele rozsvítí lampičku a čte si knížku. Hideki si lehá beze slova na postel. ,,Dobrou noc."říká Koan,ale Hideki ji nevnímá. Koan chvíli přemýšli a jde k Hidekiho posteli. Sedá si na ní a chytá ho za ramena. Hideki ji prudce odstrčí,ale Koan to nevadí. Jde k němu znovu a mluví na něj. Hideki ji chytá za nadloktí. Má velmi pevné sevření a Koan to bolí. ,,Nech mě bejt! Nikdo se tě neprosil aby s na mě byla milá! Už tě nechci ani vidět!"řve na ní a jeho sevření je ještě pevnější. Koan po tvářích stékají slzy a Hidekimu se vyškubne. Bosa,jen tak vybíhá na zahradu a utíká do lesa. V lese už jde pomalým krokem. Křoví a větve jí drásají nohy,ale Koan si toho nevšímá. Lesem prošla až do malého parku. Sedá si pod strom a schoulí se. Hideki mezitím přemýšlí. Uvědomí si,že na Koan byl moc hrubý. Rozhodl se jít za ní. Je mu jasné,že běžela do parku,protože tam vždycky chodí když je smutná. Obouvá si botasky a vybíhá. Uvědomuje si,že to byla vždycky ona kdo se snažil každého a hlavně jeho rozveselit a potěšit. Kdežto on se o ní nikdy nějak extra nestaral a ještě jí za to vynadal. Uvědomuje si jak moc zranil její city. Koan sedí pod stromem a slzy jí stékají po tvářích. Slyší něco podivného-něčí kroky. Není to ale Hideki,ale je to Michal z kvarty co po Koan jede. Chytá jí pod krkem a zvedá ji ze země. Přitiskává jí na strom a lepí se na ni. Koan je příliš vyděšená na to aby volala o pomoc a doufala,že okolo někdo půjde. ,,Copak nevíš,že tak krásné tvářičce slzy nesluší?" Zajíždí jí pod tričko a chce jí políbit. Naštěstí se přiřítil Hideki a Michalovi dal pěstí. ,,Takhle chránit cizí holku?"divil se Michal. ,,Ta ,cizí holka' je moje sestra!"vykřikl Hideki. Michal se radši klidí a Hideki se otáčí na Koan,která se mezitím sesunula k zemi. ,,Koan."mluví na ní pomalu. Koan nereaguje a tak jí zvedá obličej. ,,Hideki říkal jsi,že mě nechceš ani vidět." ,,Hlupáčku."ja na ní Hideki milý a bere jí do náručí. ,,Co tě napadlo jít ven bez bot?"říká když mu pohled sjede na Koaniny rozdrásané nohy. Už jsou doma a Hideki pokládá Koan na postel a jde pro lékárničku. Kysličníkem jí vymývá rány a zavazuje jí je obvazem.
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama